Kapitola I.

17. července 2011 v 12:00 | Very |  LOVE
A máme tady první díl úplně nové povídky. Opět československé. Určitě Vás nepřekvapí, když Vám řeknu, že ji píšu já společně s Paulou. Omlouvám se, že já osobně zatím přidala jen dva články, ale nestíhám. Snažím se napsat nějaké články na druhý blog, protože teď budu dlouho pryč a nevím, kdy se dostanu na internet. Musíte mi odpustit, pokusím se Vám to později vynahradit. Ale teď už dost řečí, tady máte povídku. Jmenuje se LOVE, přičemž každé písmenko znamená jedno slovo. Ale to si můžete přečíst na obrázku. Užijte si příběh, komentáře nejen mě, ale i Paulu velmi potěší. Vaše Very.

Nikdy mi k ničomu nechýbala odvaha, ba ani guráž. Mala som ich dostatok. No teraz, keď som mala za úlohu prísť za Diegom a spýtať sa ho - keďže som prehrala stávku - či sa mu páčim, tak to bolo pre mňa ako ten najväčší trest. Diego bol môj najlepší kamarát a ani si neviem predstaviť, že by sme spolu my dvaja niečo mali. Poznáme sa už odmalička, naše mami sa poznajú, rozumieme si až príliš dobre. A teraz som mu mala položiť otázku, či sa mu páčim. Přišla jsem si hloupě, když jsem kráčela chodbou Elite Way School k jeho pokoji. A to jen kvůli té hloupé otázce. Před dveřmi jsem se zarazila. Zhluboka jsem se nadechla a chystala se zaklepat. A tehdy, poprvé v životě, jsem pocítila strach. Zase jsem stáhla ruku k tělu a zády jsem se opřela o stěnu vedle dveří. Co blázním, je to jen otázka! Prostě se zeptám a on mi odpoví. Nic to neznamená. Nezáleží mi na tom, co odpoví. "Ahoj, co tady děláš?" ozval se znenadání Diegův hlas vedle mě. Pozrela som sa smerom k jeho hlasu. Bol to naozaj on. Stál tam Diego v celej svojej kráse. Ale nie, čo to tu trepem, veď sme len priatelia. Veľmi dobrí priatelia. No aj tak som sa pri ňom cítila trošku divne. Neviem prečo, ale pocítila som také niečo nevysvetliteľné. Akoby ... neviem to popísať. No spomenula som si, načo som sem vlastne prišla a otvorila ústa, že Diegovi odpoviem na jeho otázku. "Diego, vieš, ja ... chcela by som sa ťa niečo spýtať." vykoktala som napokon. "Hm, tak to jsem zvědavý na co. Proč jsi tak nervózní?" "Já nejsem nervózní!!" odsekla jsem přehnaně obranně. "Dobře, dobře, tak ne, nejsi nervózní." zvedl ruce i s knihami v gestu OK, vzdávám se, ale ve tváři mu hrál pobavený úsměv. Povzdechla jsem si. "Ano, asi jsem. Trochu." připustila jsem. Než se stihl zeptat proč, pokračovala jsem: "Ale to je kvůli těm zkouškám, které nás čekají." Přikývl a vydal se ke dveřím pokoje. Otevřel je a s tázavě pozdvihnutým obočím ukázal dovnitř. Poslúchla som ho a vošla dovnútra. Poobzerala som sa po miestnosti. Očami som hneď našla Diegovu posteľ. Na moje prekvapenie však v izbe nik nebol. "Posaď sa." ukázal Diego na sedaciu súpravu, ktorá bola umiestnená hneď vedľa skríň. Prikývla som a posadila sa. Diego si sadol oproti mne. "Tak, čo si sa ma chcela opýtať?" povedal po dvoch minútach ticha. "Dobre, poviem ti to. Ale prosím ťa, neber si to zle. Je to proste len tak, je to proste..." "Neboj se, Vany, a klidně mi to řekni." povzbudivě se usmál. "Tak tedy …" "Čaute, děcka!" ozvalo se ode dveří. "Ahoj." zamumlali jsme zároveň. Já znechuceně a Diego překvapeně. Jane se škaredě ušklíbla. "Doufám, že neruším." "Ne." odsekla jsem. "Prima, protože tě, Vanesso, všude hledá ředitel. Myslím, že budeš mít pořádný průšvih." Její úsměv byl škodolibý. "Co jsi zase provedla?" "Já? Nic, byla to nehoda! A já náhodou byla u toho …" Uhýbala jsem očima. "Tak sa pohni, Vanessa, riaditeľ na teba nebude čakať večnosť. A o Diega sa neboj, ja sa oňho dostatočne dobre postarám." nahodila provokatívny výraz. Pozrela som sa na Diega. Vyzeral zmätene. "Diego, porozprávame sa neskôr, dobre?" Prikývol. Potom som sa pozrela na Jane. "Môžeš odkázať svojmu milovanému oteckovi, že už idem." odsekla som. Riaditeľ je totižto otec našej protivnej Jane. Chudák chlap. Nečudujem sa mu, že je taký, aký je, pretože má hádam tú najhoršiu dcéru na svete.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 17. července 2011 v 21:12 | Reagovat

waw jw to užasne teším sa na pokračovanie..:D

2 vondyparasiempre vondyparasiempre | Web | 19. července 2011 v 21:25 | Reagovat

jeeej krása uz sa tesim na pokracko :-)

3 robertita96 robertita96 | 20. července 2011 v 23:49 | Reagovat

jeeeej je to fakt super poviedka  uz sa strasne tesim na pokracovanie

4 Rebels Rebels | 26. července 2011 v 17:36 | Reagovat

Krásna už sa teším na pokračovanie

5 Anonym Anonym | 31. července 2011 v 11:37 | Reagovat

KKKKKKKKEEEEEEEEEEEEEEEEDDDDDDDDDDDDYYYYYYYYYYYYYYY   BBBBBBBBBBUUUUUUUUUDDDDDDDDDDEEEEEEEEEEEEEE DDDDDDDDDDDDDDAAAAAAAAAAAAALLLLLLLLLLLLLLLLSSSSSSSSSSSSSSSSSSIIIIIIIIIIIIII DDDDDDDDDDIIIIIIIIIIIIIEEEEEEEEEEEEEEEEELLLLLLLLLLL???????????????????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama