Pondělí přináší i pár překvapení

12. července 2011 v 14:23 | Very |  My day - Very
Když jsem chodila do školy, pondělí byl jeden z dnů, které jsem nesnášela. Měla jsem celý pracovní týden před sebou a přestože bych měla být po víkendu odpočinutá a připravená na další školní pohromy, nebyla jsem. Nikdy. Ale tentokráte jsem se pondělí neobávala. A proč taky? Jsou prázdniny, kdo by se stresoval tím, že začíná nový týden, že? A možná právě to byla ta chyba.

Nebyl to den jako každý jiný prázdninový. Nemohla jsem vylehávat v posteli až někdy do poledne, protože jsem musela do města. Po náročné probdělé noci (nevím, jak u Vás, ale tady byla taková bouřka!) jsem vstala a připravila se na cestu. Nějakým zázrakem jsem se došmatlala na autobus a dokonce jsem ani nezapomněla vystoupit. Výjimečně se mi podařilo cestou se nepřerazit, ale dalo mi to pěknou práci. Po vyřízení všech povinností jsme si s maminkou a sestrou zašly na kokteil, protože venku bylo nesnesitelné horko a než jsem se dostala domů, bylo něco po desáté. Téměř okamžitě jsem si sedla k počítači, abych si popovídala s kamarádkami. Ty mě nezklamaly a samozřejmě jsem s nimi hodnou dobu strávila u počítače. Dokonce jsem zapracovala na svých schopnostech v tvorbě obrázku a poměrně dost jsem si jich vyrobila, z čehož jsem měla (a stále mám) ohromnou radost. Úplně jako malé dítě. (Já jsem v hloubi duše ještě stále dítě, přestože je mi už šestnáct let.) Slíbila jsem rodičům, že už konečně uklidím a svatosvatě jsem se zařekla, že se do toho hned pustím, ale znáte to. Ještě chvilku a vrhnu se na to ... řekla jsem si a dál si pohrávala s obrázky a slovy, které jsem skládala do alespoň částečně smysluplných vět. Ale ejhle, náhle se ozval zvonek. Zatrnulo mi. Že by dnes naši přišli dříve? Kajícně jsem se rozběhla ke dveřím, protože (jako obvykle) uklizeno nebylo. Ta rána, když mi spadl ten ohromný balvan ze srdce, musela být slyšet až v Americe. Přišly pro mě spolužačky, ať jdu s nimi ven a co by člověk neudělal pro kamarádky, že? Oznámila jsem sestře, že jdu ven a šla s nimi, starosti o úklid hozené za hlavu. Až k večeru jsem si na nějaké uklízení vzpomněla. Modlila jsem se, ať má moje mladší sestřička vstřícnou náladu a pomůže mi. Napsala jsem jí zprávu, jestli by to pro mě mohla udělat a naštěstí udělala, jak jsem po příchodě domů zjistila. Já mezitím zašla k mamce do práce a potom jsem přišla až s ní. Zase jednou mi mladší sestra zachránila pár vysvětlování. Nikdo to nijak nekomentoval (však ona si to dnes vybere, dnes uklízím já ) a já se bez řečí pustila do dělení kuliček rybízu od šťopek. Měla jsem pocit, že tak strávím hodiny a stejně to nebude hotové. Jaké štěstí, že přišla babička a pomohla mi. Za pár chvil bylo hotovo a tak se rodiče rozhodli jít nakoupit. Ale ejhle, maminka pekla buchtu. POžádala mě tedy, abych ji dodělala místo ní. Jen ať jí pohlídám a po upečení vytáhnu z trouby. To jsem taky měla v úmyslu, ale jakmile se za nimi zavřely dveře, já na nějakou buchtu úplně zapomněla a klidně jsem se věnovala svým zájmům. A moje mladší sestřička? I ta měla jiné věci na práci, než aby mi připomněla rybízovou bublaninu. A tak se stalo, že přišli rodiče a když jsem jim šla otevřít, v chodbě jsem ucítila zvláštní vůni. Nelámala jsem si s tím hlavu. Nedošlo mi, co to je dokud na mě rodiče hned po otevření nevybali: "Ty ještě pečeš?!" "Ups." byla má reakce a běžela jsem pro buchtu. Rodiče se smáli. A jak dopadla buchta? Přestože se trošku "opálila" chutná skvěle.

Na můj vkus trochu moc překvapení na jeden den. Nejprve kokteil, potom přítelkyně a nakonec buchta. Kdo by vyčerpaně nezalehl a během pár sekund nevěděl o světě, že?

Vaše Very.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama