Kapitola II.

4. srpna 2011 v 19:21 | Paula |  LOVE
Tak dnes si sem dáme pokračovanie LOVE.Snáď sa bude páčiť.Paula.


Kráčela jsem chodbou a přemýšlela, co mi řekne Velký šéf. Vždyť jsem nic tak hrozného neprovedla. K ředitelově kanceláři jsem nijak nespěchala. Loudala jsem se a když jsem zahlédla Chleo, svou nejlepší kamarádku, zastavila jsem se a skryla za roh. Nechtěla jsem, aby mě viděla, protože jsem ještě stále nedodržela sázku. Ale měla jsem smůlu. "Ness!" ozvalo se za mnou. Ach, dofrasa, nestihla som sa nikam schovať a ona ma uvidela. Čo teraz? Pomaly som sa otočila. "Áno?" usmiala som sa na ňu. "Čo potrebuješ?" položila som jej ďalšiu otázku. "Chcela som sa ťa spýtať, ako si dopadla s Diegom." šibalsky sa na mňa usmiala. Ach bože, čo teraz? Tušila som, že sa ma to spýta, no ona to na mňa doslova vychŕlila. Čo jej teraz len poviem? Pomóc. "No, vieš ... on ..." začala som koktať. "Ty si sa ho na to ešte nespýtala, však?" "Nó," protáha jsem, "jsem to ještě nestihala. Víš, byla jsem za ním, ale zrovna když jsem se ho chtěla zeptat, vřítila se do pokoje ta ježibaba Jane." Chloe se na mě nedívala příliš důvěřivě. "Vážně, nelžu ti!" bránila jsem se. "Hm, a co chtěla?" Jenže v tu ránu se ozval jekot: "Kde je ta zatracená Martinézová?" Kousla jsem se do rtu. "Velký šéf." zamumlala Chloe. "Padám, měj se." zahuhlala jsem a schovala se za květináč. Vzápětí se kolem mě prohnal Velký šéf. Počkala som, kým zájde, a keď už bol konečne preč, vynorila som sa zo svojej "skrýše" a chcela som vziať nohy na plecia a utekať preč, čo najďalej, ale Chloe ma zastavila. "Čo si zase spravila, Ness. Veď vyzeral ako keby sa práve schyľovalo k búrke." "A určite sa aj schyľuje." zamrmlala som. Naozaj som netušila, že bude až taký nabrúsený, veď som predsa nič zlé nespravila. Len takú malinkú chybičku. Taká drobnosť. A on kvôli tomu takto šalie. Veď to predsa nemôže byť možné. Čo mu tá krava Jane zase narozprávala? Jane! Jistě v tom má prsty Jane! Já bych ji … Ona z komára udělá velblouda. Nechápu, že to téměř nikdo nevidí! Dokonce ani Diego. Tedy ne že by byli nejlepší kamarádi, ale nijak mu nevadí. On je snad slepý! A její otec? Ten ji věří každé slovo! Jeho dcera je přeci dokonalá! Ona má vždy pravdu. Proč zrovna ona musí vypadat jako anděl, ale chovat se jako ďábel? Jistě, kdo by nevěřil roztomilé dívence s blonďatými lokýnkami a krásnýma velkýma očima? Samozrejme, nikto taký sa nenájde. Len ja. Ja viem, je to trošku sebecké, lenže jediné, čo sme si toto všimli, sme boli ja a neskôr Chloe. Inak nik. "Takže už viem, čo chcela." prebudila ma zo zamyslenia Chloe. "Tak vidíš, že som ti neklamala? Práve som bola na ceste za Šéfom, lenže keď som ho teraz videla, ako zúri, radšej by som sa stretnutiu s ním vyhla. Ver mi. Ale čo už, asi nemám na výber, že? Tak ja pôjdem za ním." sklopila som plecia a pomalým krokom sa vydala do riaditeľne. "Slečna Martinézová, že jste se taky ukázala! Pan ředitel je rudý zlostí. Vůbec bych nechtěla být ve vaší kůži. Co jste zase provedla?!" "Co s tím všichni máte? Já nic nevyvedla, jen takovou drobnost … Paní Perézová, nechápu, proč tak vyvádí?" pokrčila jsem nevinně rameny. "No nevím, z uší mu utíká pára, z očí srší blesky, pěsti má výhružně sevřené a vlasy mu nadskakují jako poklička na hrnci!" "Vím, viděla jsem ho." přeřekla jsem se. "No, to se máte čím chlubit." "A vy byste se neschovala, kdybyste potkala zuřivého King Konga?" pozvedla jsem obočí a rozhodila rukama.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama