Kapitola III.

8. srpna 2011 v 17:59 | Paula |  LOVE
Tak na dnes si dáme pokračovanie poviedky LOVE.Snáď sa bude páčiť a vaše komentáre mňa aj Veru samozrejme potešia.Paula


"Nebuďte nezdvorilá, Martinézová." skoro skričlala. No potom sa zamyslela. Asi zvažovala všetky možnosti. "No, koniec koncov, máte pravdu. Aj ja by som sa pred ním asi najradšej schovala, byť na vašom mieste." povedala napokon. Bola som rada, že si nakoniec uvedomila, že mám vlastne pravdu. "Ale teraz už bežte." ukázala na dvere riaditeľne. Zhlboka som sa nadýchla a bez zaklopania vtrhla dnu. "Dobrý, tak tu ma máte." povedala som mierne zvýšeným hlasom, ruky prekrížené na prsiach. Ředitel se lekl, protože na ředitelské židli mírně nadskočil. Ale jakmile si všiml, kdo ho navštívil, okamžitě vyskočil ze židle a začal ječet jako pominutý: "A podívejme se, kdo se uráčil ukázat! Neumíte klepat? To vás doma neučili?" "Ale, pane Jiménezi, učili. Posaďte se a trochu uklidněte, nebo dostanete infarkt! Nerada bych vás měla na svědomí." "Slečno Martinézová, nebuďte drzá!" ječel Velký šéf, "to, co jste vyvedla … Nejraději bych vás okamžitě vyloučil, ale na přímluvu vaší matky …" "Já nemám matku." odsekla jsem. "Ako to, že nemáte matku? Čo to tu vravíte? Vaša mama mi volala a..." "Ja nemám žiadnu matku!" znova som mu skočila o reči a zopakovala som to, čo som povedala pred chvíľkou, no tentoraz som to oveľa viac zdôraznila. "Prestaňte vravieť tieto hlúposti a radšej mi vysvetlite, prečo ste to urobili!" skričal do mňa. "Čo som urobila?" spýtala som sa ho trocha kľudnejšie. "Netvárte sa, že neviete, pretože to viete až priveľmi dobre." "No to teda neviem. Poviete mi to konečne?" znova som sa ho spýtala. "Dobre teda." zreval do mňa. "Když nevíte, tak nevíte! O to horší bude trest. Děláte ze mě hlupáka!" "Ne, to bych si nedovolila." sladce jsem se usmála. Zdálo se, že ředitel vybuchne vzteky. "Martinézová, vaše chování je nanejvýš nevhodné! Měla byste si uvědomit, s kým mluvíte! Já nejsem žádný hej, ani počkej. Já sem ředitel této školy, tak se podle toho chovejte! Patřičně sklopte uši, zavřete svá nevychovaná a drzá ústa a kajícně si poslechněte, co mám na srdci." Když jsem otevřela pusu, abych zaprotestovala, zařval. "Mlčte a sedněte si!" ukázal na židli u jeho stolu. Keď som si uvedomila, že nemám na výber, vybrala som sa ku stolu a následne si sadla na stoličku, na ktorú mieril Šéfov prst. Potom som už len čakala, čo začne hovoriť. Začal mi prednášať o slušnom správaní na tejto škole, čo máme robiť a čo nie pre jej dobro a podobné hlúposti. Ja som sa celý čas hrala s pramienkom vlasov. Keď konečne dokončil, vstala som, že odídem, no zadržal ma. "Kam sa ženiete, Martinézová?" povedal trošku prívetivejším tónom. "Vy jste ještě neskončil?" vykulila jsem na něj oči. Když jsem si všimla, jak ve tváři celý zrudnul, raději jsem pokorně sklopila uši. "Promiňte, tak jsem to nemyslela." Nebylo to proto, že bych se ho bála. Spíš jsem se bála o něho. Aby tady chudák nedostal srdeční záchvat. "Pane řediteli, dýchejte, nerada bych vás křísila. Mohl byste mi konečně prozradit, proč tady jsem?" "Přestaňte předstírat neviňátko! Moc dobře víte, proč tady jste!" okřikl mě. "Víte, pane řediteli, nejsem si tak úplně jistá a nerada bych na sebe něco práskla." "Aha, takže takto to je! Čo ste ešte vyviedli?" zoziapol po mne. "Ale ja nič." nahodila som nevinnú tváričku. "Okamžite mi to povedzte!" okríkol ma. "Veď ja naozaj netuším, čo som urobila. To my budete musieť povedať vy." odpovedala som rázne. Pohodlnejšie som sa usadila na stoličke a pozerala, ako náš Šéfko zelenie od zlosti a fučí ako lokomotíva. Keby ste ho len videli. Normálne mi bolo do smiechu, no teraz som sa nemohla začať smiať. "Tak dobre, ja vám to teda poviem, keď nedáte inak." zhlboka sa nadýchol a začal rozprávať.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rebelka rebelka | 8. srpna 2011 v 19:06 | Reagovat

úžasne.. teším sa na pokračovanie-..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama