Kapitola VI

5. ledna 2012 v 11:04 | Paula |  LOVE
Na dnes som sa rozhodla,že vám sem pridám pokračovanie ku poviedke LOVE.SNáď sa bdue páčiť a komentáre mňa aj Veru samozrejme veľmi potešia.PaulaMrkající



VANESSA

Konečne sa skončilo vyučovanie a ja som mohla opäť zaliezť do svojej izby. No svojej ako svojej. Tej izby, čo mám ešte s ďalšími dvomi dievčatami. Tam som si na chvíľku zapla notebook a prihlásila sa na Twitter. Popozerala som si správy a než som sa nazdala, bol najvyšší čas na prípravu na večeru ku Diegovi. Šla som si teda niečo vybrať do skrine. Zvolila som čierne šaty na ramienka končiace asi desať cm nad kolenami a ku nim si obula čierne sandále na vysokom opätku.
Náhle se ozvalo tiché klepání. "Sakra! Už jdu!" zavolala jsem z koupelny a seběhla ze schodů. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Diego. Jen co mě uviděl, začal se strašně smát. "Vtipné…" podotkla jsem a zašklebila jsem se. "Lekla jsem se, když se ozvalo klepání zrovna když jsem si nanášela řasenku a vidíš, jak to dopadá." Nepřestával se smát. "Máš to po celém obličeji!" "Hahaha… Pojď dovnitř. Musím to opravit a dodělat." nakázala jsem mu. Když stále ještě smějící se kolem mě procházel, bouchla jsem ho po zádech. Rýchlosťou blesku som vybehla do kúpeľne, opravila si mejkap, na oči dala ceruzku, spravila si dymové líčenie očí, na pery naniesla svetloružový lesk, vlasy si prešla žehličkou a vybehla z kúpeľne. Zbehla som po schodoch až dole do izby, kde už netrpezlivo prešľapoval Diego, no keď ma zbadal, ostal stáť a začal si ma obzerať od hlavy až po päty. "Čo je? Nemám oblečenie alebo som sa opäť zle namaľovala alebo čo?" hodila som po ňom nechápavý pohľad. S otevřenou pusou a spoustou údivu odrážejícího se mu v očích zakroutil hlavou. "Ne." vydechl a nepřestával na mě kulit oči. Usmála jsem se. "Fajn, tak to tvůj pohled beru jako poklonu." Očekávala jsem, že po téhle větě se rozesměje a vzpamatuje, ale ono nic. "Ne že by mě to, jak se na mě díváš uráželo, ale myslíš, že už bychom mohli vyrazit? Máme půl hodiny na to, abychom se dostali k vám domů a já bych ráda dorazila bez nehody." Když nic neříkal, povzdechla jsem si, chytila ho za ruku a táhla ven z pokoje. Potom sa však konečne spamätal, vytiahol svoju ruku z môjho zovretia a šiel pekne po svojich. Postupne sme sa dostali až ku hlavnej bráne, no ako na potvoru tam bol strážnik, tak sme to museli vziať dookola, aby nás nevidel. Už sme boli skoro pri aute, no v tú ranu šiel okolo jeden zo strážnikov. Nevedela som, čo mám robiť. No Diego ma zrazu zvrtol k nemu a začal ma bozkávať. Nevedela som síce, či robím správne, no jeho bozky som mu opätovala. Bylo zvláštní objímat ho kolem krku. A ještě podivnější a neobvyklejší bylo nechat se objímat a cítit jeho rty na svých ústech. Ale jedno nebylo nepříjemné. Tedy alespoň z mé strany. Byla jsem zmatená. Ne tím, co udělal, věděla jsem, že je to kvůli ochrance, ale tím, co se začalo odehrávat ve mně. Je pravda, že jsem si nikdy nepředstavovala, že první opravdovou pusu, kterou dostanu, bude od mého nejlepšího přítele, ale co už se dalo dělat? Určitě by to neudělal, kdyby věděl, že jsem nepolíbená…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 5. ledna 2012 v 16:14 | Reagovat

Wau tvoja poviedka je super :) ale chcem pokracovanie co sa stane :D

2 robertita96 robertita96 | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 0:50 | Reagovat

waaaaaw to je super krasne  ta poviedka je bomba  prosiiim rychllo pokracko  prosiiim

3 rebelka rebelka | 6. ledna 2012 v 13:07 | Reagovat

úžasne, pokračovanie! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama