Únor 2012

Kapitola VIII

25. února 2012 v 18:09 | Paula |  LOVE
Dnes vám konečne po dlhej dobe prinášam pokračovanie ku poviedke LOVE. Pevne dúfam, že sa vám bude páčiť a vaše komentáre ma naozaj veľmi potešia. Prajem vám príjemné čítanie. PaulaMrkající


One Direction - What makes you beautiful

22. února 2012 v 18:06 | Paula |  My life - Paula
Ahoj ahoj. Dnes som sa tak trošku zamyslela a premýšľala som nad tým, čo by som sem asi mohla pridať. A potom ma osvietilo. Keďže mám rada skupinu One direction, rozhodla som sa, že spravím preklad jednej ich piesne (mojej najobľúbenejšej) a hneď vám ho sem aj prinášam. Pevne dúfam, že sa vám bude páčiť a vaše komentáre ma milo potešia. PaulaMrkající


Láska,priateľstvo a iné záležitosti - 8.kapitola - Pocit viny

21. února 2012 v 18:03 | Paula |  Láska,priateľstvo a iné záležitosti
Ahojte moje krásne hviezdičky. Ako prežívate týždeň? Popravde ja nie moc dobre. Samé neohlásené písomky a skúšanie. Ale tak čo s tým narobím, že? Stredná je stredná. Tak sa len nabifliť a opraviť si to. Aby som vám spríjemnila večer, prinášam vám pokračovanie ku mojej poviedke. Táto časť je dosť dlhá, tak dúfam, že vás tým poteším a očakávam vaše komentáre k deju. PaulaMrkající


Promiňte

19. února 2012 v 18:58 | Very |  Oznamy
Ahoj, konečně na blogu, dá se říct. Nicméně nemám chuť tady psát a už vůbec ne po tom, co se stalo. Ne, nepomáhám Paule. ALe mám k tomu své důvody. Mám také svůj život, který chci žít a užít si jej. Nenechám se ovládat internet. Už ne! Mám školu a ačkoli si myslíte, že jsem šprtka, chci v životě něčeho dosáhnout a to, že si plním své povinnosti NENÍ hřích. Mám své přátelé, kteří o mě stojí, ať už jsem nebo nejsem šprt a přijímají mě s mou povahou. Když jsme s tímto blogem začínali, všechno bylo poměrně růžové. S Paulou jsme se fakt kamarádily. Po pzdravu následovalo optání, jak se komu daří a blogy byly druhořadé. Ona chodívala ven, já se učila. Pak jsme se obě změnily. I já se rozhodla začít žít společensky a abych vám pravdu řekla, inspirovala mě právě Paula. Začala jsem se častěji stýkat se spolužáky a byla jsem pyšná na to, že se začleňuji do kolektivu a oni mě mají rádi. Náhle přicházelo více pozvání ven a to samozřejmě znamená také méně času na blog. A následovaly hádky, protože Paula stíhala obojí, ale já ne. Mí rodiče jsou v některých ohledech dost přísní, vždy platí pravidlo: Nejprve práce, až pak zábava. A když máe na výběr blog anebo přátelé, řekněte mi, čemu dáte přednost? Blog počká, ale přátelé přichízejí a odcházejí jako voda. Nikdo nebere v potaz, že i vy máte city a ustavičné hádky a nadávky Vám i oné druhé osobě ubližují. Poslouchat, jak nejsem "dokonalá" prostě už nezvládám. Nejsem svatá, jsem jen člověk. Začala jsem psát povídku, abych přidala alespoň něco na blog. Poslala jsem ji také Paule, protože jsem chtěla znát její názor, ale ona mi později řekla, že ji ještě ani nečetla. Nechala jsem to být. Vždyť je to jen blog. Nechci se hádat kvůli pitomostem - třeba povídkám. Jsem otočená spíš směrem k hippies, to znamená, že bych řekla, že existují i důležitější věci (smrt, hlad, týrání, šikana,...). Po každé hádce jsem se snažila zapomenout na ostrá slova z obou stran a na pár dní to bylo vše ok. Nyní mám spousty přátel. Zrovna v tuto chvíli mají dvě mé nejlepší kamarádky obrovské problémy. Ale já jsem blbá, protože jim chci pomoct a tedy nestíhám blog. Respektive na něj kašlu. Protože žiju teď a tady a blog mi ještě nikdy neřekl, že mě má rád, nebo že při mě stojí. Neutěšil mě, když jsem to potřebovala, ale ony ano. Tak jsem dala přednost jim. Prostě jsem přednastavila články na rebelove-povidky.blog.cz a přestala s povídkou, připravovanou sem. Proto si už nezasloužím ani pozdrav. Kdysi kamarádky a teď bych řekla, že už se blížíme k hranici nenávisti. Já blog beru jako zábavu pro chvíle VOLNA a NÁLADY, ale Paula mimo to ho vidí i jako práci. Nechci ze sebe dělat oběť, to ne, nejsem oběť, ale chci, abyste pochopili, že nejsem zase tak špatná. Chci mít i svůj život. Chci, aby se někdo zajímal o to, jak mi je. Když se cítím špatně, aby mě utěšil a ne mi nadal, případně nic neřekl (Ostatně blog mluvit neumí.). Samotná stránka blog.cz se mi začala příčit, ale vysvětlovat proč vám nebudu. Mám Paulu ráda, ale ani jedna se už nechceme omlouvat a myslím, že ona mě už v lásce moc nemá. Každá má svým způsobem pravdu. Pošleme-li si pokračování povídek, maže se poslaný text, protože jsem odmítla teď se věnovat blogu - protože někdo mi blízký má problém. Obě jsme hnusné, proradné, nedbáme na to, co píšeme. Pokud to tak půjde dál, obávám se, že nic nebude nikdy dokončeno oběma autory, protože se budeme hádat do krve. A proč vám to tady píšu? Protože mě unavuje předstírat, jak je náš vztah harmonický. Ano, kašlu na blog. Protože jsou lidé, kteří potřebují pomoct. A pokud to nemůžete, nebo spíš nechcete pochopit, tak už asi nemám, co bych dodala. Ještě jednou se omlouvám. Very

PS: Divím se, že se mi podařilo nasbírat dost odvahy, abych tohle napsala.

Milujem svoju záchrankyňu

19. února 2012 v 17:44 | Paula |  Príbehy od rôznych autorov
Prvý článok do tohto mesiaca bude opäť od neznámeho autora. Ja viem, dlho sa sem nič nepridalo, no nestíham všetko sama a keď poviem Vere, nech mi pomôže, nič z toho nevzíde. No nič, užite si príbeh. PaulaMrkající