Kapitola VIII

25. února 2012 v 18:09 | Paula |  LOVE
Dnes vám konečne po dlhej dobe prinášam pokračovanie ku poviedke LOVE. Pevne dúfam, že sa vám bude páčiť a vaše komentáre ma naozaj veľmi potešia. Prajem vám príjemné čítanie. PaulaMrkající


Pozrela som sa tým smerom, odkiaľ ku nám priliehali hlasy, a zbadala som Diegových rodičov. Milo som sa na nich usmiala a spolu s Diegom ku nim podišla. "To teda je." pokývala som hlavou na znak súhlasu. "Vitaj u nás, Vanessa. Sme radi, že ťa konečne spoznávame." podala mi ruku Diegova mama. "Aj ja som rada, že vás spoznávam. Diego o vás neustále hovoril." podala som jej taktiež tú moju ruku a následne som sa zvítala aj s Diegovým otcom. "To je oboustranné." usmála se jeho matka. "Pletu se, nebo ty jsi Diegova přítelkyně?" "Teď nevím, jak to myslíte." podotkla jsem. Ale to už se do našeho rozhovoru vpletl i Diego. "Je to má nejlepší přítelkyně. Ahoj, mami. Tati." Diego objal matku a kývl na otce. Páni, jak je jejich rodina dokonalá… A má matka? Sedmnáct let se o mě nezajímá, nechá mě vychovávat babičkou a teď by se chtěla přátelit a vše mi vynahradit. Jak chce za pár dnů dohnat celý dosavadní život? Naozaj jej nerozumiem. Myslí si, že mi drahými darčekmi a kopu peňazí, čo mi každý mesiac posielala a aj naďalej posiela, vynahradí to, že sa o mňa celé roky nestarala, a teraz si príde späť do Mexica a chce byť zrazu mojou mamou. "Poďte dnu, všetko už je prichystané." prebudila ma z mojich myšlienok Diegova mama. "Tak poďme." otočila som sa k Diegovi. Ten ma hneď chytil okolo pásu a spoločne sme vkročili do ich obrovského domu, ktorý mi pripadal ako palác. "Páni, Diego, tady opravdu žiješ?" "Ne, já momentálně žiju na internátě. Už pár let." zasmál se. Jemně jsem ho uhodila do ramene. "Dobře, tak jinak. Tady žijí tví rodiče?" Ušklíbl se. "Ne, to je jen prázdninový dům. Rodiče žijí blíže k pláži a tady momentálně tráví dovolenou." "Aha." Já vím, že bych na takový přepych měla být zvyklá, ale moje babička není zrovna bohatá žena a po celou dobu jsme žily skromně. Peníze mi babička šetřila na vzdělání a proto teď můžu chodit na snobský internát… "Toto je jedáleň." pošepkal mi do ucha Diego. Nemohla som sa vynadívať. Bola naozaj obrovská. Určite by sa tam najedla pokojne aj celá naša trieda. Pri tejto myšlienke som sa musela zasmiať, no to už ma Diego ťahal ku stolu, odsunul mi stoličku a pomohol posadiť sa. Následne si sadol aj on, hneď vedľa mňa. Jeho mama sedela oproti nám a jeho otec za vrchom stola. Potom nám začala obsluha nosiť jedlo. Najprv sme dostali polievku, ktorá bola naozaj vynikajúca. Ešte nikdy v živote som nejedla takú dobrotu. "Vanesso, chutná ti?" oslovila mě maminka Diega. "Je to skvělé, děkuji." usmála jsem se. "Moje žena vaří skvěle, že?" rozesmál se Diegův otec. "Ano, to ano." odvětili jsme s Diegem současně a následně jsme se všichni rozesmáli. "Jak je možné, mami, že jsi vařila ty?" "Máme vzácnou návštěvu. Přece to nenechám na Hattie. Vaří sice skvěle, ale svému synáčkovi a jeho návštěvě ráda něco ukuchtím." Zdálo se, že Diega tato odpověď uspokojila. A zároveň ukojila mou zvědavost. Chtěla jsem vědět, kdo navařil. Pomaly sme dojedli polievku a začali nám odnášať taniere. "Erick, však by sa Vanessa hodila k nášmu synovi?" prerušila hromové ticho Diegova mama a venovala pohľad jeho otcovi. "Áno, máš pravdu, Júlia, naozaj by sa k sebe neskutočne hodili. Sú taký krásny párik. Škoda, že spolu nechodíte." otočil sa napokon ku mne a Diegovi. "Áno, súhlasím s Erickom, obaja ste veľmi pekný a tvoríte nádherný pár, vo všetkom sa dopĺňate. Ste rozkošní, keď ste spolu." dodala jeho mama. Zčervenala jsem jako rajče. Před námi na stole ještě nebylo jídlo, takže jsem se nemohla věnovat talíři. Proto jsem jen sklopila hlavu a koutkem oka se podívala na Diega. Byl stejně rudý, jako já. "No jo, moje drahá, ale proč by tak chytrá dívka, jako je Vanessa, chodila s takovým trumberou, jako je náš syn? Je to sice gentleman, ale podívej, jak je stydlivý? Ani by se nevykoktal, kdyby si to přál." Stydlivý? Hádala bych se. Jinak bych nedostala takovou pusu, jakou jsem dostala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 robertita96 robertita96 | 25. února 2012 v 20:49 | Reagovat

waaaaaw tak to to je super krasne a suhlasim z Diegovimi rodicmi naozak by sa k sebe hodili heeeeh a to co blo na konci to ona naozaj povedala ze je Diego pobozkal ?  prosiiiim rychlo pokracko je to uzasna poviedka a chcem vediet ako dopadla ta vecera a ci sa ho spytala to co mala a co na to on povedal

2 Paula Paula | E-mail | Web | 26. února 2012 v 9:45 | Reagovat

[1]: nie, nepovedala to, ona si to len pomyslela :-)

3 robertita96 robertita96 | 26. února 2012 v 13:30 | Reagovat

aha no ale aj tak je to suprova poviedka  a strasne sa tesim na poracovanie

4 annie annie | 26. února 2012 v 23:07 | Reagovat

neviem cim to je ale vzdy ked zacnem citat nejaku tvoju poviedku tak sa jej neviem docitat takze vazne nemam slov nadherna len s tym prosim ta nikdy neskonci a pridavam sa rychlo pokracovanie

5 Dulce_6 Dulce_6 | 28. února 2012 v 22:12 | Reagovat

Krásne...pokračovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama