Kapitola XII

19. března 2012 v 17:49 | Paula |  LOVE
Dnes som posledný krát doma. Zajtra odchádzam. Práve vám idem prednastaviť poviedky, aby ste mali čo čítať. Dúfam, že sa vám všetky pridané pokračovania budú páčiť a som zvedavá na vaše názory na ne. Prajem príjemné čítanie a ja sa musím pustiť do balenia a zistiť, ako asi napchám všetky veci do kufra, keď len spacák mi ho celý zabral, ale čo, snáď niečo vymyslím. PaulaMrkající


Diego na mňa pozeral s otvorenými ústami. Vyzeral dosť komicky. "Diego, nevysvetľuj si to, prosím ťa, zle. Vieš ja... prehrala som stávku, že ten náš minulý štrajk pomôže na vyhodenie tohto riaditeľa, no nepomohol a Chloe sa mi kázala ťa na to spýtať." začala som mu vysvetľovať celú situáciu. "No ... je to dosť komické, ale... Odpoviem ti." "Vážne?" venovala som mu krásny úsmev. "Samozrejme." tiež sa usmial. "Páčiš sa mi, Nessie. A nie len ako kamarátka, ale aj ako žena. Si naozaj veľmi pekná a taktiež inteligentná." Diego mluvil naprosto vážně a ve tváři byl červený, jako paprika a já na tom nebyla líp. Ale jeho odpověď mě potěšila. Musela jsem se usmát, ale už jsem se nevydržela koukat se mu do očí. Prostě jsem sklopila hlavu k talíři. Nejedla jsem, jen jsem nevěděla, kam se dívat. Cítila jsem na sobě jeho pohled, avšak hlavu jsem nezvedla. Vidličkou jsem po talíři přehazovala kousek koláče. Mám Chloe zabít, nebo ji poděkovat? Neměla jsem ponětí. Zvláštní bylo, že teď jsem na ni nechtěla myslet. Ani na nic jiného, mimo… Nie. Nemôžem na neho myslieť. Musím naňho už konečne prestať myslieť. Opäť som zaborila vidličku do koláča a kúsok si odkrojila a vložila do úst. Pomaly som zjedla celý koláč. Tanier som položila na nočný stolík, ktorý bol hneď vedľa postele, vzdychla si a hodila sa do perín. "Som doslova prepchatá." kecla som Diegovi. On sa na mne len usmial a ľahol si na bok vedľa mňa. Otočila som ku nemu hlavu a zahľadela sa mu do očí. On sa pozeral do tých mojich. "Nejdeme sa prejsť?" vypadlo zo mňa skôr, než som si stihla premyslieť, čo vlastne hovorím. Překvapilo mě, když se na mě Diego krásně usmál a přikývl. Posadila jsem se a vzala talíř. Okamžitě jsem byla u dveří. Ale když jsem chtěla vyjít, Diego mě zastavil. "Počkej." zamumlal a doběhnul mě. Pak mě k mému překvapení chytil za ruku a teprve tehdy otevřel dveře. Dovedl mě ke kuchyni. "Počkej na mě tady chvilku, dobře?" poprosil mě, vzal mi talíř a na minutku zmiznul za dveřmi. Slyšela jsem, jak se baví s nějakou postarší ženou - nejspíše Hatie. No ani som sa nenazdala a hneď som ho mala pri sebe. "Tak čo, ideme? Len dúfam, že si si to nerozmyslel." podpichla som ho. "Nie, poďme." chytil ma za ruku a spoločne sme sa vydali obrovskou halou ku vchodovým dverám do domu. "Kam ste sa vybrali, zlatíčka moje?" ozval sa milý hlas za nami, ktorý nepatril samozrejme nikomu inému, než Júlii. "Ale ideme sa len prejsť." otočila som sa a usmiala sa na ňu. "Nessie, dala som ti do Diegovej izby nejaké oblečenie, aby si nespala v šatách a taktiež aby si tu v nich stále nebehala." Sotva se vyhrabu z rozpaků, znovu mě do nich někdo hodí. "Ehm, děkuji." začervenala jsem se. "A kam půjdete?" "Mohl bych Nessie ukázat okolí." "Skvělý nápad. Diego, pamatuješ si ještě na ten menší vodopád kousek odtud?" "Na ten se nedá zapomenout." "Vem ji tam, jsem si jistá, že se jí tam bude líbit. Ale dávejte pozor. Už je tma." Diego přikývl. "Dám na NI pozor. I na sebe." usmál se. "A do jedenácti zpátky, ano?" "Samozřejmě, jako vždy." odvětil Diego, potom mě chytil za ruku a vytáhl ven. Hneď, ako sa za nami zaklapli dvere, som sa pustila do reči. "K akým vodopádom ma to chceš vziať?" hodila som po ňom lišiacky úsmev. "Uvidíš." odpovedal tajnostkársky. "Ale no tak, nebuď taký." začala som naňho naliehať. "Nemám byť aký?" venoval mi nechápavý pohľad, no aj napriek nemu mal stále úsmev na perách. "No taký. Taký tajnostkársky." snažila som sa mu to vysvetliť, no ani ja sama som nenachádzala vhodné slová. "Ja ani neviem, ako ti to povedať." No ako som to povedala, všimla som si, že sme už dosť ďaleko od domu, keď tu zrazu Diego priložil jeho ruky na moje oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 19. března 2012 v 19:30 | Reagovat

Krásne.... Rychlo pokracko :D

2 rebelka rebelka | 19. března 2012 v 20:48 | Reagovat

ach. nádherné..:-) milujem túto poviedku :D rýchlo pokračovanie prosím..:D

3 robertita96 robertita96 | 19. března 2012 v 21:44 | Reagovat

nádhera take krasne a romanticke ako keby spolu naozaj chodili normalne som sa nd tym skoro zozplyvala krasne uzasne uz sa tesim na pokracko

4 Annie Annie | 20. března 2012 v 18:10 | Reagovat

Ja sa tu asi uz z nich rozplyniem :DD chcem vediet pokracovanie strasne krasnej poviedky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama